Aikidistický slovník
ai - harmonie, jednota, souhlas
aihanmi - stejnostranné postavení dvou protivníků (pravá - pravá, levá - levá)
aiki - „setkání ducha“, princip spolupráce
aikidó - „cesta harmonie ducha“, bojové umění zdůrazňující harmonii
aikidoka - cvičenec aikidó
aikidžucu - bojové umění, předchůdce aikidó
aikitaisó - specializovaná průpravná cvičení v aikidó
ajumiaši - normální chůze
aši - celá noha, chůze, krok, stopa
ašibumi - pozice nohou
ašisabaki - práce/pohyb nohou
atemi - úder, údery
atemiwaza - technika úderů
awase - koordinace
bokken - dřevěný meč, imitace meče
budó - „cesta válečníka“, novodobá bojová umění zdůrazňující výchovnou stránku
budžucu - „umění válečníka“, původní bojová umění
bušidó - morální kodex japonských válečníků (samurajů)
cugiaši - přísunná chůze
cuki - přímý úder
či - země, energie (ve smyslu „ki“)
čikara no dašikata - extenze energie
čúdan - střední pásmo těla, trup od ramen k pasu
čúdancuki - přímý úder na střední pásmo čúdankamae - střeh zaměřený na střední pásmo
čušin - střed
Daitorjú - směr nebo škola aikidžucu
dan - výkonnostní stupeň
dó - cesta ve filozofickém smyslu
Dómó arigáto gozai mašita. - Děkuji velmi uctivě.
dozukuri - odpovídající postoj
dožó - místo, kde se cvičí budó (místo pro sledování cesty)
džijú waza - (svoboda, vlastní volba, volný), přeneseně tedy volná činnost
džó - krátká tyč (cca. 1,3 m)
džódan - horní pásmo těla, krk a hlava
džódancuki - přímý úder na horní pásmo těla
džúdó - „jemná cesta“, novodobé japonské bojové umění
džúdžucu - „jemné umění“, předchůdce džúdó
džumbi undó - všeobecné rozcvičení
džuži - kříž, zkřížení rukou
empi uči - úder loktem
furi kaburi - moment seku mečem
gaššó - koncentrační poloha vstoje
gedan - spodní pásmo těla, od pasu dolů
gedancuki - přímý úder na spodní pásmo
geri - kop
gi (do gi) (keiko gi) - tréninkový úbor („kimono“)
gjaku hanmi - různostranné/zrcadlové postavení dvou protivníků (pravá - levá, levá - pravá)
gjaku - opačný, obrácený, inverzní
gókaku - úspěšné složení zkoušky
gokjó (udenobaši) - páka kodebrání nože
goši - bok, boky
gošiwaza - technika porazů s rozhodující funkcí boků
hakama - černé sukňové kalhoty (v ČAA od 1. danu)
han´en - půlkruh
hanmi - doslova „být nakloněn směrem k protivníkovi“ - přeneseně držení těla, postoj
hanmi hantači - doslova „držení těla v polovičním postoji“ - pozice kdy tori sedí a uke stojí
happógiri - sekání do osmi směrů, průpravné cvičení
hara - oblast lidského těla (podbřišek), zdůrazňována v bojových uměních, vnitřní střed bojovníka, sídlo energie ki
haragei - princip centralizace tělesné i duševní
hidari - levá strana, vlevo
hidarihanmi - levý postoj
hidarite - levá ruka
hidži - loket
hitomei - přímý stoj, chodidla směřují souběžně vpřed
hitoriwaza - techniky prováděné s imaginárním protivníkem
hitosašijubi - ukazováček
hombu dojo - termín užívaný pro hlavní dojo celé organizace (Japonsko)
ikkjó (udeosae) - technika znehybnění přidržením paže
ikkjó undó - průpravné cvičení pro techniku ikkjó
irimi - krok zpravidla vpřed
iriminage - „vstupní hod“, aikidistický poraz
irimi-tenkan - krok a kruhové zakončení, důležitý prvek základní techniky aikidó, krok s otočením o 180°
Jagjúrjú - směr (škola) japonského šermu
jame - přerušení činnosti (zpravidla při meditaci)
joko - pohyb napříč, postranní
jokomen - strana hlavy
jokomenuči - sek ze strany
judanša - starší žák (senior dan)
kaešiwaza - technika protichvatů
kaiten - obrat, otáčení, přeneseně otočka o 180° v bocích (nohy zůstávají na místě)
kaitennage - hod otočením boků (rotační hod)
kakarigeiko - tréninková forma v japonských bojových uměních blížící se utkání či boji
kamae - bojové postavení, střeh
kami - božstvo
kamiwaza - božská technika
kamiza - malá svatyně, čestné a svaté místo dóžó
kansetsuwaza - technika páčení kloubů
karatedó - bojové umění používající údery a kopy
Kašima - směr nebo škola japonského šermu
kata - předepsaný soubor cviků, rameno
katamewaza - techniky znehybnění
katana - všeobecně užívaný název pro „samurajský meč“
katate rjótetori - uchopení jednoho zápěstí oběma rukama
katatetori - uchopení zápěstí
katatori - úchop ramene
katatori menuči - úchop ramene a sek shora
ken - meč
kendó - novodobý japonský šerm mečem
kendžucu - původní japonský šerm mečem, předchůdce kendó
kesa giri - sek křížem přes prsa
kesa - šerpa nošená šikmo přes prsa budhistickými mnichy
ki - vesmír, příroda, energie, duch, duševní síla
ki no nogare - proud ducha
kiai - sjednocení ki (psychický stav), výkřik vyražením ki
kimusubi - „propletení ki“, koordinované zacházení se silou partnera
kinorenma (činorenma) - cvičení k rozvoji ki
kiri - řez, řezat
Kitorjú - směr nebo škola džúdžucu
kojubi - malíček
kokjú - dechová síla
kokjúho - cvičení dechové síly (průpravné cvičení)
kokjúrjoku - dechová síla
kokjúrjoku joseiho - jiný termín pro kokjúho v suwariwaza
kokyu - dech
kote - složenina ze znaků „ko“ (hřbet) a „te“ (ruka) – přeneseně výraz pro palcový hřbet ruky
kotegaeši - hod pákou na zápěstí
kotegaešiho - procvičování kloubů pro kotegaeši
kotehineri (sankjó) - technika znehybnění kroucením ruky
kotehineriho - procvičování kloubů pro kotehinery
kotemawaši (nikjó) - technika znehybnění vtočením zápěstí
kotemawašiho - procvičování klubů pro kotemawaši
kuden (okuden) - „tajné“ učení
kumitači - cvičení s mečem nebo cvičení s partnerem
kusurijubi - prsteníček
kuzuši - vychýlení, ztráta rovnováhy
kyu - žákovské stupně, bílý pásek
maai - účelná vzdálenost mezi partnery
mae - dopředu, vpředu
mae ukemi - pád vpřed
maegeri - přímý kop
marui - kruhový (pohyb)
masaka aka - princip vítězství
mate - přerušení činnosti (zpravidla techniky)
mecubuši - úder hřbetem pěsti v aikidó
mecuke - koncentrace
menuči - úder, seknutí na hlavu
migi - pravý, vpravo
migihanmi - pravý postoj
misogi - rituál očištění, očista ducha
mokurei - pozdrav očima
mokusó - koncentrace v kleku sedmo, rozjímání, meditování
nage - „ten, který dává“, jeden ze dvou partnerů v aikidó, ten, který uplatňuje techniku
nagewaza - technika porazů
nakajubi - prostředníček
nikjó (kotemawaši) - technika znehybnění vtočením zápěstí
noto - závěrečná fáze (v iaido zasunutí meče do pochvy)
obi - pásek
ojajubi - palec
okuriaši - chůze posun, přísun
omote (irimi) - „vstup“, taktický princip aikidó
omote - čelo, přední strana
omotewaza - techniky s využitím omote
ómotokjó - šintoistická sekta
Onegae šimasu. - Svěřuji se Vám.
osaewaza - technika znehybnění
Ó sensei - „velký učitel“, pojmenování zakladatele aikidó (Morihei Ueshyba)
randori - volný trénink, volný boj
rei - poklona, pozdrav, etiketa
renraku - spojení, kontakt, komunikace
riai - „mísení pravdy útočníka a obránce“
rjókatatori - úchop obou ramen
rjóte - obě ruce
rjótetori - uchopení obou rukou
sabaki - koordinované lidské pohyby, přemísťování
saja - pochva na katanu
sangen hačiriki - kombinace tří sil
sankaku - trojúhelník
sankakutai - trojúhelníkovité postavení nohou
sankjó (kotehineri) - technika znehybnění kroucením ruky
satori - osvícení
seiza - klek sedmo (na patách)
sensei - učitel
soto - ven, vnější strana
suburi - základní seky (s bokkenem) s přemisťováním
sumi - roh, kout
suriaši - posuvný pohyb chodidel, klouzavá chůze
sutemiwaza - technika strhů
suwari - sed
suwariwaza - technika prováděná v sedě (v šikko)
šidó - odborné vedení studenta
šidoin - formální titul znamenající „instruktor“
šidóšakai - (společnost, veřejnost, komunita), přeneseně společnost odborně vedených studentů
šihan - učitel, mistr
šihó - čtyři světové strany
šihogiri - sekání do čtyř směrů (průpravné cvičení)
šihonage - hod sekem
šikaku - čtverec
šikkó - chůze (přemísťování a obraty) v kleče
šimó - spodek, dolní část těla, dno
šinai - bambusový meč používaný v kendo
Šinkagerjú - směr nebo škola v kendžucu
šinken - skutečný meč
šintó - cesta bohů - jedno z náboženství Japonska
šitai - končetiny, údy
šomen ni rei - pozdrav čestnému místu v dóžó
šómencuki - přímý úder
šómenuči - sek shora
šučúrjoku - koncentrace síly
tačiwaza - technika v postoji
taidžucu - „umění těla“, disciplína zabývající se účelným využitím těla v boji
takemusu aiki - „nepřekonatelné bojové umění“ spojením s bohy a přírodou
tanren - tužení ducha, zušlechťovat – přeneseně zaměření na přesné detaily techniky
tantó - dýka
te - ruka, paže, dlaň
tegatana - „mečová ruka“, malíková hrana ruky a předloktí
tekubi undó - cvičení kloubů, zejména zápěstí
tekubi - zápěstí – složenina znaků pro „te“ (ruka) a „kubi“ (nejužší místo, hrdlo) - přeneseně nejužší místo ruky
tekubiosae (jonkjó) - technika znehybnění přitlačením ramene
tekubišindó - třesení rukama, tzv. kapilární cvičení
ten - nebe
tenkaiaši - obrat bez přemístění chodidel
tenkan (ura) - taktický princip aikidó, kruhové zakončení, složenina ze znaků „ten“ (bod, místo, převrátit se, otáčet se) a „kan“ (obíhat, pohybovat se v kruhu), přeneseně znamená otočení těla o 180° okolo zadní nohy
tenkanaši - otočný krok
tenouči - palcová strana
tenšin - ustoupení o 45° ze směru útoku a přitažení přední nohy patou k zadní noze („T“-postoj)
tesabaki - práce rukou a paží, technika
tewaza - techniky porazů prováděných zejména funkcí paží
tori - obránce, „ten“ který provádí techniku
torifune - veslování, průpravné dechové cvičení s ki
tóši - bojovný duch, bojovnost
tsuba - záštita na meči, nebo bokenu
uči - uvnitř, vnitřní strana, udeřit
ude - paže, podpěra
udekubi - zápěstí
udenobaši (gokjó) - páka k odebrání nože
udeosae (ikkjó) - technika znehybnění přidržením paže
uke - „ten, který přijímá“, jeden ze dvou partnerů, ten, na němž je technika uplatněna
ukemi - pády
undó - pohyb, hnutí, cvičení
ura (tenkan) - taktický princip aikidó
urawaza - techniky s užitím ura
uširo - zezadu
uširo katatetori kubižime - úchop jednoho zápěstí a škrcení zezadu
uširo rjóhidžitori - úchop obou loktů zezadu
uširo rjótetori - úchop obou zápěstí zezadu
uširo ukemi - pád vzad
uširo - vzad, zezadu
uširoeritori - úchop límce zezadu
uširotori - obejmutí zezadu
waki kamae - postoj, při kterém meč směřuje dolů a vzad
wakizaši - krátký meč
waza - dovednost, čin, přeneseně technika
zanšin - duch bdělosti - soustředění se
aihanmi - stejnostranné postavení dvou protivníků (pravá - pravá, levá - levá)
aiki - „setkání ducha“, princip spolupráce
aikidó - „cesta harmonie ducha“, bojové umění zdůrazňující harmonii
aikidoka - cvičenec aikidó
aikidžucu - bojové umění, předchůdce aikidó
aikitaisó - specializovaná průpravná cvičení v aikidó
ajumiaši - normální chůze
aši - celá noha, chůze, krok, stopa
ašibumi - pozice nohou
ašisabaki - práce/pohyb nohou
atemi - úder, údery
atemiwaza - technika úderů
awase - koordinace
bokken - dřevěný meč, imitace meče
budó - „cesta válečníka“, novodobá bojová umění zdůrazňující výchovnou stránku
budžucu - „umění válečníka“, původní bojová umění
bušidó - morální kodex japonských válečníků (samurajů)
cugiaši - přísunná chůze
cuki - přímý úder
či - země, energie (ve smyslu „ki“)
čikara no dašikata - extenze energie
čúdan - střední pásmo těla, trup od ramen k pasu
čúdancuki - přímý úder na střední pásmo čúdankamae - střeh zaměřený na střední pásmo
čušin - střed
Daitorjú - směr nebo škola aikidžucu
dan - výkonnostní stupeň
dó - cesta ve filozofickém smyslu
Dómó arigáto gozai mašita. - Děkuji velmi uctivě.
dozukuri - odpovídající postoj
dožó - místo, kde se cvičí budó (místo pro sledování cesty)
džijú waza - (svoboda, vlastní volba, volný), přeneseně tedy volná činnost
džó - krátká tyč (cca. 1,3 m)
džódan - horní pásmo těla, krk a hlava
džódancuki - přímý úder na horní pásmo těla
džúdó - „jemná cesta“, novodobé japonské bojové umění
džúdžucu - „jemné umění“, předchůdce džúdó
džumbi undó - všeobecné rozcvičení
džuži - kříž, zkřížení rukou
empi uči - úder loktem
furi kaburi - moment seku mečem
gaššó - koncentrační poloha vstoje
gedan - spodní pásmo těla, od pasu dolů
gedancuki - přímý úder na spodní pásmo
geri - kop
gi (do gi) (keiko gi) - tréninkový úbor („kimono“)
gjaku hanmi - různostranné/zrcadlové postavení dvou protivníků (pravá - levá, levá - pravá)
gjaku - opačný, obrácený, inverzní
gókaku - úspěšné složení zkoušky
gokjó (udenobaši) - páka kodebrání nože
goši - bok, boky
gošiwaza - technika porazů s rozhodující funkcí boků
hakama - černé sukňové kalhoty (v ČAA od 1. danu)
han´en - půlkruh
hanmi - doslova „být nakloněn směrem k protivníkovi“ - přeneseně držení těla, postoj
hanmi hantači - doslova „držení těla v polovičním postoji“ - pozice kdy tori sedí a uke stojí
happógiri - sekání do osmi směrů, průpravné cvičení
hara - oblast lidského těla (podbřišek), zdůrazňována v bojových uměních, vnitřní střed bojovníka, sídlo energie ki
haragei - princip centralizace tělesné i duševní
hidari - levá strana, vlevo
hidarihanmi - levý postoj
hidarite - levá ruka
hidži - loket
hitomei - přímý stoj, chodidla směřují souběžně vpřed
hitoriwaza - techniky prováděné s imaginárním protivníkem
hitosašijubi - ukazováček
hombu dojo - termín užívaný pro hlavní dojo celé organizace (Japonsko)
ikkjó (udeosae) - technika znehybnění přidržením paže
ikkjó undó - průpravné cvičení pro techniku ikkjó
irimi - krok zpravidla vpřed
iriminage - „vstupní hod“, aikidistický poraz
irimi-tenkan - krok a kruhové zakončení, důležitý prvek základní techniky aikidó, krok s otočením o 180°
Jagjúrjú - směr (škola) japonského šermu
jame - přerušení činnosti (zpravidla při meditaci)
joko - pohyb napříč, postranní
jokomen - strana hlavy
jokomenuči - sek ze strany
judanša - starší žák (senior dan)
kaešiwaza - technika protichvatů
kaiten - obrat, otáčení, přeneseně otočka o 180° v bocích (nohy zůstávají na místě)
kaitennage - hod otočením boků (rotační hod)
kakarigeiko - tréninková forma v japonských bojových uměních blížící se utkání či boji
kamae - bojové postavení, střeh
kami - božstvo
kamiwaza - božská technika
kamiza - malá svatyně, čestné a svaté místo dóžó
kansetsuwaza - technika páčení kloubů
karatedó - bojové umění používající údery a kopy
Kašima - směr nebo škola japonského šermu
kata - předepsaný soubor cviků, rameno
katamewaza - techniky znehybnění
katana - všeobecně užívaný název pro „samurajský meč“
katate rjótetori - uchopení jednoho zápěstí oběma rukama
katatetori - uchopení zápěstí
katatori - úchop ramene
katatori menuči - úchop ramene a sek shora
ken - meč
kendó - novodobý japonský šerm mečem
kendžucu - původní japonský šerm mečem, předchůdce kendó
kesa giri - sek křížem přes prsa
kesa - šerpa nošená šikmo přes prsa budhistickými mnichy
ki - vesmír, příroda, energie, duch, duševní síla
ki no nogare - proud ducha
kiai - sjednocení ki (psychický stav), výkřik vyražením ki
kimusubi - „propletení ki“, koordinované zacházení se silou partnera
kinorenma (činorenma) - cvičení k rozvoji ki
kiri - řez, řezat
Kitorjú - směr nebo škola džúdžucu
kojubi - malíček
kokjú - dechová síla
kokjúho - cvičení dechové síly (průpravné cvičení)
kokjúrjoku - dechová síla
kokjúrjoku joseiho - jiný termín pro kokjúho v suwariwaza
kokyu - dech
kote - složenina ze znaků „ko“ (hřbet) a „te“ (ruka) – přeneseně výraz pro palcový hřbet ruky
kotegaeši - hod pákou na zápěstí
kotegaešiho - procvičování kloubů pro kotegaeši
kotehineri (sankjó) - technika znehybnění kroucením ruky
kotehineriho - procvičování kloubů pro kotehinery
kotemawaši (nikjó) - technika znehybnění vtočením zápěstí
kotemawašiho - procvičování klubů pro kotemawaši
kuden (okuden) - „tajné“ učení
kumitači - cvičení s mečem nebo cvičení s partnerem
kusurijubi - prsteníček
kuzuši - vychýlení, ztráta rovnováhy
kyu - žákovské stupně, bílý pásek
maai - účelná vzdálenost mezi partnery
mae - dopředu, vpředu
mae ukemi - pád vpřed
maegeri - přímý kop
marui - kruhový (pohyb)
masaka aka - princip vítězství
mate - přerušení činnosti (zpravidla techniky)
mecubuši - úder hřbetem pěsti v aikidó
mecuke - koncentrace
menuči - úder, seknutí na hlavu
migi - pravý, vpravo
migihanmi - pravý postoj
misogi - rituál očištění, očista ducha
mokurei - pozdrav očima
mokusó - koncentrace v kleku sedmo, rozjímání, meditování
nage - „ten, který dává“, jeden ze dvou partnerů v aikidó, ten, který uplatňuje techniku
nagewaza - technika porazů
nakajubi - prostředníček
nikjó (kotemawaši) - technika znehybnění vtočením zápěstí
noto - závěrečná fáze (v iaido zasunutí meče do pochvy)
obi - pásek
ojajubi - palec
okuriaši - chůze posun, přísun
omote (irimi) - „vstup“, taktický princip aikidó
omote - čelo, přední strana
omotewaza - techniky s využitím omote
ómotokjó - šintoistická sekta
Onegae šimasu. - Svěřuji se Vám.
osaewaza - technika znehybnění
Ó sensei - „velký učitel“, pojmenování zakladatele aikidó (Morihei Ueshyba)
randori - volný trénink, volný boj
rei - poklona, pozdrav, etiketa
renraku - spojení, kontakt, komunikace
riai - „mísení pravdy útočníka a obránce“
rjókatatori - úchop obou ramen
rjóte - obě ruce
rjótetori - uchopení obou rukou
sabaki - koordinované lidské pohyby, přemísťování
saja - pochva na katanu
sangen hačiriki - kombinace tří sil
sankaku - trojúhelník
sankakutai - trojúhelníkovité postavení nohou
sankjó (kotehineri) - technika znehybnění kroucením ruky
satori - osvícení
seiza - klek sedmo (na patách)
sensei - učitel
soto - ven, vnější strana
suburi - základní seky (s bokkenem) s přemisťováním
sumi - roh, kout
suriaši - posuvný pohyb chodidel, klouzavá chůze
sutemiwaza - technika strhů
suwari - sed
suwariwaza - technika prováděná v sedě (v šikko)
šidó - odborné vedení studenta
šidoin - formální titul znamenající „instruktor“
šidóšakai - (společnost, veřejnost, komunita), přeneseně společnost odborně vedených studentů
šihan - učitel, mistr
šihó - čtyři světové strany
šihogiri - sekání do čtyř směrů (průpravné cvičení)
šihonage - hod sekem
šikaku - čtverec
šikkó - chůze (přemísťování a obraty) v kleče
šimó - spodek, dolní část těla, dno
šinai - bambusový meč používaný v kendo
Šinkagerjú - směr nebo škola v kendžucu
šinken - skutečný meč
šintó - cesta bohů - jedno z náboženství Japonska
šitai - končetiny, údy
šomen ni rei - pozdrav čestnému místu v dóžó
šómencuki - přímý úder
šómenuči - sek shora
šučúrjoku - koncentrace síly
tačiwaza - technika v postoji
taidžucu - „umění těla“, disciplína zabývající se účelným využitím těla v boji
takemusu aiki - „nepřekonatelné bojové umění“ spojením s bohy a přírodou
tanren - tužení ducha, zušlechťovat – přeneseně zaměření na přesné detaily techniky
tantó - dýka
te - ruka, paže, dlaň
tegatana - „mečová ruka“, malíková hrana ruky a předloktí
tekubi undó - cvičení kloubů, zejména zápěstí
tekubi - zápěstí – složenina znaků pro „te“ (ruka) a „kubi“ (nejužší místo, hrdlo) - přeneseně nejužší místo ruky
tekubiosae (jonkjó) - technika znehybnění přitlačením ramene
tekubišindó - třesení rukama, tzv. kapilární cvičení
ten - nebe
tenkaiaši - obrat bez přemístění chodidel
tenkan (ura) - taktický princip aikidó, kruhové zakončení, složenina ze znaků „ten“ (bod, místo, převrátit se, otáčet se) a „kan“ (obíhat, pohybovat se v kruhu), přeneseně znamená otočení těla o 180° okolo zadní nohy
tenkanaši - otočný krok
tenouči - palcová strana
tenšin - ustoupení o 45° ze směru útoku a přitažení přední nohy patou k zadní noze („T“-postoj)
tesabaki - práce rukou a paží, technika
tewaza - techniky porazů prováděných zejména funkcí paží
tori - obránce, „ten“ který provádí techniku
torifune - veslování, průpravné dechové cvičení s ki
tóši - bojovný duch, bojovnost
tsuba - záštita na meči, nebo bokenu
uči - uvnitř, vnitřní strana, udeřit
ude - paže, podpěra
udekubi - zápěstí
udenobaši (gokjó) - páka k odebrání nože
udeosae (ikkjó) - technika znehybnění přidržením paže
uke - „ten, který přijímá“, jeden ze dvou partnerů, ten, na němž je technika uplatněna
ukemi - pády
undó - pohyb, hnutí, cvičení
ura (tenkan) - taktický princip aikidó
urawaza - techniky s užitím ura
uširo - zezadu
uširo katatetori kubižime - úchop jednoho zápěstí a škrcení zezadu
uširo rjóhidžitori - úchop obou loktů zezadu
uširo rjótetori - úchop obou zápěstí zezadu
uširo ukemi - pád vzad
uširo - vzad, zezadu
uširoeritori - úchop límce zezadu
uširotori - obejmutí zezadu
waki kamae - postoj, při kterém meč směřuje dolů a vzad
wakizaši - krátký meč
waza - dovednost, čin, přeneseně technika
zanšin - duch bdělosti - soustředění se